Kanada — z Calgary do Vancouveru

V říjnu 2025 jsem se vydal na konferenci do Vancouveru — a byla to ideální příležitost pobyt trochu protáhnout a podívat se po Kanadě. I když oficiální letní sezóna už skončila, ukázalo se, že právě tenhle čas roku dokáže být dechberoucí. Celý výlet se nakonec zařadil mezi moje vůbec nejkrásnější a nejzapamatovatelnější. Po konferenci mi zbylo dalších jedenáct dní, během kterých jsem se snažil nasát z téhle obrovské země tolik, kolik se jen dalo. Klidnější podzimní nálada tomu dodala zvláštní kouzlo a intimitu, kterou v hlavní sezóně prostě nezažijete.

Níže sdílím mapu všech míst, která jsme navštívili, přehled toho, kde jsme přespávali — a samozřejmě i výběr fotografií z každého dne naší cesty.

Den 1 - Calgary

Naše cesta začíná v Calgary, kam jsme dorazili odpoledne. Brzy po přistání jsem ale zjistil, že můj kufr si zřejmě oblíbil Amsterdam natolik, že se rozhodl zůstat ještě pár dní. Po vyplnění reklamace jsme se vydali k přepážce půjčovny Enterprise, kde na nás čekalo naše auto.

Před odletem jsme porovnávali všechny velké půjčovny a Enterprise nakonec nabídla nejlepší cenu při platbě předem. Díky cestovnímu pojištění proti zrušení cesty jsme neváhali a rovnou to vzali.

S klíčky v kapse jsme se rozjeli do města k našemu prvnímu ubytování — Residence Inn by Marriott Calgary Downtown / Beltline District.

Zbytek dne jsme strávili touláním po Calgary a nasáváním atmosféry města, které se mělo stát na pár dní naší vstupní branou do Kanady.

Den 2 - Cesta do Canmore

Původně jsme chtěli vyrazit brzy ráno a celý den věnovat prozkoumávání Canmore a okolí. Jenže protože můj kufr si stále užíval svou vlastní malou dovolenou, rozhodli jsme se ještě zůstat v Calgary a podívat se po městě trochu víc.

Ráno jsme začali procházkou po Prince’s Island Park a čtvrti Eau Claire — a hned nás čekalo první překvapení cesty: první sněžení. Město náhle ztichlo a zbělelo a celý den tím získal skoro pohádkový začátek.

Odpoledne jsme konečně vyrazili po dálnici Highway 1 směrem do Canmore. Čím dál jsme jeli, tím hustěji sněžilo, a když jsme dorazili, bylo nám jasné, že se ráno probudíme do zasněžené krajiny.

Ubytovali jsme se v Lodges at Canmore, kde jsme měli útulný apartmán s malou kuchyní, obývákem, podzemním parkováním, vířivkou a vyhřívaným bazénem — ideální kombinace po chladném dni na cestách. A jako třešnička na dortu: ten večer dorazil i můj zatoulaný kufr. Dokonalá tečka za sněhovým dnem!

Den 3 - Objevování Canmore, Banffu a cesty ke Castle Junction

Probudili jsme se znovu brzy — ještě před pátou ráno. Po klidné snídani jsme zamířili do první otevřené kavárny, abychom se zahřáli a počkali na východ slunce. Jakmile první světlo dopadlo na horské hřebeny, mrazivá krajina kolem nás ožila a pod tenkým popraškem sněhu se začala třpytit. Dokonalý začátek nového dne v Canmore.

Naší první zastávkou byl Rundle Forebay, kde jsme potkali dvojici fotografů z Calgary. Stejně jako my přijeli zachytit první sněhový příval sezóny v kanadských Rocky Mountains při východu slunce. Vzduch byl ostrý a čistý, hladina jezera magicky odrážela okolní vrcholy — jako by se právě probouzel celý svět.

Dopoledne jsme pokračovali v objevování okolí — Grassi Lakes, Quarry Lake a Canmore Engine Bridge u Bridge Road. Každé z těch míst mělo vlastní kouzlo a nabídlo nádherné výhledy.

Kolem poledne už byl čas se posunout dál — dalším cílem byl Banff!

Odpoledne jsme z Banffu vyrazili směrem na Castle Junction a cestou si udělali několik zastávek. Nejprve u nádherných Vermilion Lakes, kde se klidná hladina jezer měnila v dokonalé zrcadlo zasněžených vrcholků. Poté jsme pokračovali do Johnston Canyon, kde jsme si dali krátkou procházku k vodopádům — ideální zakončení dne, obklopeni hukotem vody a svěžím horským vzduchem.

Krátce před západem slunce jsme dorazili k našemu dalšímu ubytování — Castle Mountain Chalets. Čekala tam na nás útulná chata s malou kuchyní a krbem. Perfektní místo, kde po dlouhém dni na cestách vypnout a odpočinout.

Den 4 - Jezero Louise

Probudili jsme se brzy a ještě za východu slunce vyrazili směrem k Lake Louise, cestou jsme si dělali krátké zastávky na vychutnání ranních výhledů. Když jsme dorazili na parkoviště, překvapilo nás, kolik turistů tam už bylo — což je ale u jednoho z nejnavštěvovanějších míst v Banff National Parku vlastně pochopitelné. Přesto si nedokážu představit, jak to tu musí vypadat v létě během hlavní sezóny.

Později jsme se dozvěděli, že průměrná návštěva Lake Louise trvá jen asi 30 minut — lidé přijedou, vyfotí pár fotek a zase odjíždějí. My jsme to ale pojali úplně jinak. Po probojování se davem jsme zamířili na Bee Hive Trail — stezku pojmenovanou podle hory, která skutečně připomíná včelí úl. Cestou jsme míjeli Mirror Lake a Lake Agnes, obklopené čerstvým sněhem a tichými lesními pěšinami.

Asi po třech hodinách jsme dorazili až nahoru — hladoví, protože jsme si samozřejmě zapomněli vzít jakékoliv občerstvení. Na sestup jsme zvolili jinou trasu — delší, strmější a rozhodně náročnější — ale výhledy za to stály. Místy to působilo jako procházka Středozemí, skoro jako bychom kráčeli s Frodem směrem k Mount Doom.

Pozdě odpoledne jsme dorazili k našemu dalšímu ubytování — Mountaineer Lodge.

Den 5 - Bow Lake, Peyto Lake, Mistaya Canyon a víc

Pátý den nás čekalo jen asi 80 kilometrů — což jsou na kanadské poměry v podstatě zanedbatelné vzdálenosti. Přesto jsme i při odjezdu před východem slunce dorazili do dalšího ubytování až kolem páté odpoledne, těsně před západem. Na téhle trase je totiž tolik nádherných míst, že by byl hřích jen projíždět.

Během dne jsme zastavili u Hector Lake Viewpoint, Bow Lake, Peyto Lake, Snowbird Glacier Lookout, Upper a Lower Waterfowl Lakes, Mistaya Canyon a nakonec u dechberoucí vyhlídky na North Saskatchewan River.

Byl to den plný úchvatných výhledů, silných zážitků a skvělých lidí, které jsme cestou potkali. Večer jsme se ubytovali v The Crossing Motel.

Den 6 - Na cestě do Jasperu

Šestý den jsme pokračovali na sever směrem k Jasperu. Cestou jsme se zastavili u impozantního ledovce Athabasca Glacier a později u mohutných Athabasca Falls, kde se řev vody odrážel od stěn kaňonu.

Jakmile jsme vjeli do Jasper National Parku, krajina se výrazně proměnila. Poprvé jsme viděli rozsáhlé oblasti poznamenané požáry, které region zasáhly během předchozího léta. Většina stromů byla spálená do černa a nezůstalo po nich víc než holé siluety — drsná, téměř měsíční krajina, tísnivě připomínající sílu i křehkost přírody.

Den 7 - Medicine Lake, Maligne Lake a Jasper

Sedmý den byl mnohem klidnější — po několika intenzivních dnech na cestách jsme zpomalili. Plán byl jednoduchý: navštívit Medicine Lake, Maligne Lake a pak zbytek dne věnovat prozkoumávání Jasperu a jeho okolí.

Brzy ráno, cestou k Medicine Lake, jsme zahlédli tři losy stojící mezi ohořelými kmeny — pozůstatky lesa, který během předchozího roku vyhořel. Byli dost daleko, ale i tak jsme byli nadšení, že konečně vidíme větší divokou zvěř.

Jak jsme pokračovali směrem k Maligne Lake, krajina se začala měnit — lesy kolem Medicine Lake už nesly jasné známky obnovy. Dvakrát jsem musel prudce zabrzdit, abych losům umožnil přejít silnici — evidentně se jim sdílení cesty s auty líbilo víc než prodírání se lesem. Těsně před jezerem jsme potkali losí mámu s mládětem kráčející podél silnice a tiše jsme je chvíli sledovali, než jsme pokračovali dál k jezeru.

U Maligne Lake nás čekaly dechberoucí horské scenérie odrážející se v klidné hladině vody. V okolí jsme zahlédli ještě několik dalších losích samic, pokojně se pasoucích v dálce.

Cestou zpět jsme měli neuvěřitelné štěstí — dva mohutní losí samci s impozantními parohy se krmili hned u kraje silnice. Spolu s dalším fotografem jsem potichu vystoupil z auta a schoval se za stromy na opačné straně silnice. Výsledek? Jedny z nejkrásnějších fotografií divoké zvěře, jaké jsem si mohl přát.

A jako by den nemohl být ještě lepší, po cestě zpět nás přivítala i ovce tlustorohá — stála klidně u silnice, zcela netečná k projíždějícím autům.

Den 8 - Z Jasperu do Clearwater

Opustili jsme Jasper National Park a vydali se na 320 km dlouhou cestu do Clearwater, které pro nás bylo přestupní zastávkou na cestě do Whistleru. Cestou jsme zastavovali na několika vyhlídkách a jezerech a pozorovali, jak se krajina postupně proměňuje. Ohořelé jehličnaté lesy vystřídaly zvlněné kopce plné listnáčů zářících podzimními barvami. Celá cesta působila jako jízda malovaným obrazem — každá zatáčka odhalovala nové odstíny zlaté, oranžové a červené…

Z Clearwater jsme pokračovali dál do srdce Wells Gray Provincial Parku po dlouhé scenické silnici lemované desítkami vodopádů. A i když nás doprovázel lehký déšť, nedokázali jsme odolat zastávkám na každé vyhlídce. Jeden vodopád za druhým — každý obklopený zářivými podzimními barvami a svěží vůní deštěm nasáklého lesa.

Den 9 - Z Clearwater do Whistleru

Z Clearwater jsme vyrazili na jih směrem k Whistleru a první část cesty nás provázela vytrvalá dešťová opona. A pak — skoro jako na povel — déšť ustal právě ve chvíli, kdy se krajina začala měnit v něco, co jsme vůbec nečekali. Bujné listnaté lesy pomalu ustoupily suchým, otevřeným pláním připomínajícím skoro až poušť. Ocitli jsme se v polopouštní oblasti Thompson–Okanagan, v unikátním regionu ukrytém v dešťovém stínu mezi dvěma pohořími, kam se dešťové mraky jen zřídka dostanou.

Cestou jsme dělali několik krátkých zastávek — u vyhlídek nebo jen na rychlou svačinu — a pokaždé nás do nosu udeřila zvláštní slaná vůně, připomínající pobřeží Středomoří. Míjeli jsme dlouhé úseky oplocené krajiny a tu a tam narazili na otevřené jámy po starých i stále aktivních dolech, kde se dodnes těží zlato, stříbro či molybden.

Po několika hodinách na cestách se scenérie znovu proměnila — jak jsme se blížili k Whistleru, vystřídaly suché pláně smíšené lesy zářící podzimními barvami.

Večer jsme strávili procházkou v centru Whistleru a setkáním s přáteli. Je to místo, které vás láká zůstat déle — nejen díky svému útulnému alpskému kouzlu, ale i díky nekonečným možnostem outdoorových sportů a horských túr v okolí.

Den 10 - Z Whistleru do Vancouveru

Poslední den naší cesty jsme se vydali z Whistleru do Vancouveru, přičemž jsme zastavovali jen výjimečně — počasí se totiž znovu změnilo v šedivé a deštivé. Cestou jsme si udělali krátkou procházku v Lighthouse Parku, odkud jsme poprvé zahlédli panorama Vancouveru přes vodu — ostrý kontrast k divočině, kterou jsme právě opustili.

O něco dál jsme se zastavili naposledy u vyhlídky na vodopád a pak už pokračovali přímo do města. Naší první zastávkou ve Vancouveru byl Stanley Park, kde jsem postavil stativ a vyfotil dlouhou expozici Lions Gate Bridge — jednu z mých nejoblíbenějších fotografií z celé cesty.

Odpoledne jsme se připojili k plavbě za pozorováním velryb — nezapomenutelnému zážitku, který nás zavedl daleko na otevřené moře. Měli jsme neuvěřitelné štěstí: dostali jsme se blízko k rodině kosatek, zahlédli několik keporkaků a pozorovali lachtany vyhřívající se na pobřežních skalách. V jednu chvíli jsme dokonce spatřili i orla bělohlavého sedícího na vysokém stromě a klidně sledujícího oceán — dokonalý symbol divokého Pacifického severozápadu.

Odtud jsme se přesunuli do našeho posledního ubytování, hotelu na kampusu University of British Columbia, kde měla následující den začít moje konference — a kde se náš úžasný roadtrip přirozeně přelil do nové kapitoly.

Večer jsme navštívili slavný Capilano Suspension Bridge Park — lesní park vystavěný kolem visutých lávek a chodníků v korunách stromů. Celé místo bylo krásně osvětlené a laděné do halloweenské atmosféry, která byla kouzelná a lehce strašidelná — perfektní tečka na závěr naší cesty.

Vancouver je skutečně kapitola sama pro sebe — město plné života, přírody a nekonečných možností k objevování. Od pobřeží a výhledů na hory až po živé čtvrti a parky — na každém kroku se pořád něco děje.

Níže najdete malou ukázku fotografií, které jsem pořídil během zbývajících dnů v tomhle neuvěřitelném městě — a na závěr i pár záběrů na polární záři, zachycených během letu zpět do Evropy při přeletu nad Grónskem.